Karting

Hobby Cup - Sosnová - 16.-17.8 2008

Celý letošní ročník máme s Pepou pojat jako velký trénink. Od počátku sezony si s námi osud pohrával všemi možnými způsoby. Samozřejmě i co se týče počasí. Hned na prvním závodě ve Vysokém Mýtě to byla loterie na gumy, jestli dáme mokré, nebo suché. No nakonec se nám podařilo vše odjet na suchých. Až do posledního víkendu v Sosnové...

Závod konaný 16. - 17.8. v Sosnové nás řádně proklepl. Od našeho pátečního příjezdu až do soboty večer pršelo tak, že jsme měli sto chutí vypadnout. Nicméně jsme byli zvědaví, jaké to na vodě je. Ani jeden z nás nikdy nejel na mokrých na vodě. Tento víkend jsme měli jedinečnou příležitost. Vody bylo až až...

První byly na řadě tréninky. Vyrazili jsme s pryžemi, které jsme měli od začátku sezony připravené. Všechny nějak jeté... Pepa měl na vodě skvělý nástup. Nemohl si vynachválit chování motokáry, dělala prý přesně to, co chtěl a očekával. Zajel také relativně dobrý čas a byl s vodou tedy spokojen. U mě se o něčem takovém nedalo vůbec mluvit. Celý pátek, tedy asi dva tréninky, jsem se vyloženě trápil. Kára prostě neseděla ani trochu, na trakci šla ihned do smyku, do zatáčky jsem ji musel donutit šíleným způsobem a to až tak, že jsem skoro zastavil. Prostě hrůza. Nepomohlo ani laborování s podvozkem. Byl jsem z toho vyloženě na nervy, cítil jsem, že takhle to být prostě nemá. Pepa mi nadělil 6s na kolo! Celý večer a pak v sobotu ráno jsem nad tím přemýšlel, co ještě vylepšit. Pochyboval jsem samozřejmě i sám o sobě, ale až tak moc špatný výkon? To se mi opravdu nezdálo, nicméně mě to hlodalo. Pak přišla pro Pepu pauza, protože pořád pršelo a my každý měli jen jednu sadu mokrých gum. Musel šetřit gumy na případný závod na mokru. Sundali jsme tedy má kola a dali na jeho motokáru a vyslali na trať, ať je zkusí. "Naštěstí" potvrdil, že je to opravdu hrůza a že ty gumy prostě nefungují. Objel s nimi jen jedno kolo a také díky obrovským kalužím na trati se hned vrátil do boxů. Tady jsme zjistili, že gumy se absolutně neopotřebovaly za všechny ty jízdy, takže opravdu bylo něco špatně. Závody byly přerušeny pro naprosté potopení trati na celou hodinu. Na trať vyjeli odčerpávat vodu...

Trochu se mi ulevilo, že se potvrdilo co jsem říkal, ale neřešilo to situaci. Mokrých gum byl po celém paddocku naprostý nedostatek. Každý jezdil na všem možném. Naštěstí jsem u Karla vyškemral starší jeté Dunlopy. Popravdě gumy už také nic moc, ale na trati se chovaly proti těm minulým šlupkám, úplně úžasně. Škoda jen, že tréninky netrvaly o trochu déle, protože jsem nestihl víc nastavení než jedno a pak další jiné, ale to už se jel měřák. A to jsem také neměl dělat. To původní nastaveni sice nebylo dobré, ale pořád lepší, než to druhé. Pak ještě závod, který jsem projel téměř naslepo se zamlženým hledí... no prostě hrůza. Ale pořád lepší, než jsem očekával. 

V neděli pak vysvitlo sluníčko a než jsme vyrazili na trať my, bylo už téměř poledne a trať, až na pár kaluží, zcela suchá. Konečně přišla chvíle přenastavit káry na sucho a nasadit nové suché Vegy. První závod byl naprosto úžasnej. Kára fungovala výborně. Polem jsem se probil o 5 míst dopředu a s Pepou jsme si dali malý soukromý závod, kdy jsem ho společně s jedním jezdcem předjel, ale Pepa mi to po pár kolech zase vrátil. Dojeli jsme těsně za sebou. Z káry jsem měl výborný pocit, bohužel v posledních kolech opět povolila má celý víkend na vodě ušetřená žebra a do druhé nedělní (celkově třetí) jízdy jsem nastoupil s takovou bolestí, jen jsem se posadil do sedačky, ze jsem nevěřil, že to odjedu. Po pár kolech jsem si řekl, že by to šlo. Viděl jsem před sebou Pepu i Kláru Valentovou a nějakou chvíli jsem se jich držel, což by bylo velmi dobré. Kdyby mě nic nebolelo, nejspíš bych je i dojel na "dostřel", ale gumy už nefungovaly tak jako předtím a hlavně moje žebra dostaly takovou ránu, že jsem asi na kolo bolestí tak strašně zpomalil, že se přes mě přehnalo asi 5 jezdců. Pak jsem opět zabral, ale to už přišla modrá vlajka a já už jen uhýbal. Po jednom úhybném manévru jsem se jal opět své stopy v domnění, že už je vše v pořádku, navíc v místě, kdy bych neočekával předjetí- na výjezdu z velkého retardéru, v jednom z nejužších míst na trati. Přišla rána a mé přes pravé přední kolo mi přelít Vojtěch Lipový. Ohnutá spojovačka, volantovka a šenkl mě vyhnal až na rallycrossovou trať. Rozeběh asi milion milimetrů a kola hlínou obalená s šutry o velikosti marsu, znemožnily další jízdu a já skončil 4 kola před koncem. 

Pak už jen uklízení, balení a nakládání. Nebýt té pěkné neděle, měl jsem zkažený celý víkend. Ten první nedělní závod stál asi za celý hnusný víkend, jelo se mi fakt dobře. A dalo mi to najevo, že to jde, když se chce. Stačí zainvestovat do gum a půl úspěchu je zaručeno. Pak už to chce pevné zdraví, trénovat a naučit se správně nastavit káru k obrazu svému! Děkujeme Miovi za pomoc, Karlovi a celému jeho týmu za technickou podporu a těšíme se na příště! Snad to bude lepší.

Pierre