Karting

Hobby Cup - Sosnová - 16.-17.8 2008

Trochu předběhnu, když označím uplynulý víkend za dosud nejúspěšnější v této sezóně.

Do Sosnové jsme se chystali se smíšenými pocity. Trénink, který jsme absolvovali týden před, nás nijak optimisticky nenaladil. Tedy zejména mne. Nastavení káry se mi nepodařilo vyladilo tak, abych mohl být spokojen.

Také předpověď počasí se netvářila bůhvíjak senzačně a hned v pátek jsme poprvé okusili, jaké to je navléci na sebe „pytlík igelitník“ , „galoše“ a vyrazit na promočenou trať.

Na vodu jsme po hříchu nebyli dobře připraveni. Každý jen jednu sadu jetých mokrých pneumatik, nemožnost sehnat na místě novou sadu, protože na HC údajně nepršelo dva roky a nikdo z dealerů už tedy s sebou nevozí žádné větší zásoby…..prostě dokonale zaděláno na problémy.

Další páteční komplikací byl plán tréninkových jízd, neboť areál měla od 14,00 do 18,00 pronajatý soukromá firma a my jsme jen smutně zírali přes plot na prohánějící se ferrari a subaru.

Po šesté odpolední jsme tedy poprvé vyrazili ve „slušivých“ úborech na trať. Kupodivu se mi kára chovala lépe než bych čekal.  Teoretické poučky jak jezdit na vodě fungovaly i v praxi a mě se dařilo jezdit poměrně slušné časy. Gumy od Bridgestone super držely a jak jsem předjížděl jednoho soupeře za druhým (ano, i ty co mi pravidelně dávají nálož) rostlo moje zaujetí pro jízdu na vodě.

Ve druhé odpolední jízdě jsem stlačil čas zhruba na 58,2 s. Což bylo opravdu pěkné. Dokonce i náš kamarád a důvěrník Mio byl nadšen tak, že málem zapomněl kouřit J

Naopak hrubě nespokojen byl Richard, kterému kára pro jistotu nefungovala vůbec.

Do třetího a zároveň posledního pátečního tréninku jsme už v zájmu ušetření gum nevyrazili.

Sobota začala v pátečním stylu. Já nadmíru spokojen, Richard pekelně rozladěn. Odjeli jsem prakticky jen jednu jízdu. Já jsem se následně pokusil obout Richardovi pryže a otestovat je, ale v prvním kole, hned za T1 jsem vletěl do louže, málem se tam utopil (nebyl bych v tom pravda sám) a tak radši pokračoval hned do depa. Nemělo cenu před „měřákem“ zkoušet nějaké hlouposti.

Po hříchu mi měřený trénink nevyšel vůbec. Moje mokré „bridge“ už zdaleka nepracovaly tak dobře jako ráno. Možná že bylo na trati více vody, možná i nějaké nečistoty, faktem však zůstává, že celkově 16-té místo bylo zklamáním. O to hůř, že kára začala být pěkně jankovitá a vůbec se jí najednou nechtělo najet do zatáčky.

Do první rozjížďky jsem prohodil zadní gumy mezi sebou a nastupoval s vědomím, že to bude hodně složité. Start se mi po dlouhé době povedl a uhnízdil jsem se ve středu pole a hledal jak jezdit slušně i na mizejících gumách. Dost soupeřů se ocitlo v problémech, o kolize nebyla nouze a tak se mi povedlo po nijak závratně rychlé, ale spolehlivé jízdě dokončit na moc pěkném 6-tém místě mezi registracemi a 11-tém celkově.

V neděli ráno zmizel i poslední lokální mrak nad autodromem, vylezl „puňta“ a začal zahřívat asfalt. Než na nás v poledne přišla řada, dráha byla skoro suchá. Jen na několik místech byly zákeřné louže. Když se vám je povedlo trefit na suchých gumách, měli jste poměrně velkou šanci si zarotovat J

Naše nové suché vegy už se třásly nedočkavostí a my na tom nebyli jinak. Zvědavost jak se budou chovat byla veliká.

Start mi vyšel docela slušně a střed pole to znovu jistil. Vegy měly několik prvních kol fantastickou přilnavost a nebylo pro mě zpočátku jednoduché, najít jejich limit. K polovině závodu se jsem neměl před sebou široko daleko nikoho (ne nebyl jsem v čele !!! J ) a žil v domnění, že za mnou to bude podobné. Dal jsem si obrazně řečeno kafíčko, šetřil síly a očekával klidný konec závodu. Chyba lávky. Při nájezdu do malého retardéru si některý z „traťáků“ asi vyklepával kamínek z boty a „šmrdlal“ u toho žlutou vlajkou. Myslel jsem, že měl někdo kolizi v nájezdu na cílovku a trochu ubral. V tu ránu mě přeskákaly tři káry najednou. Utrpěl jsem  šok, protože jedna kár patřila Richardovi.

Sosnová mu sedí evidentně nejlíp, jakkoli Vám bude tvrdit pravý opak J

Za pár kol jsem se trochu sebral, plivnul si do rukavic a vyrazil za Richardem, který mě už odjel o nějakých 15-20 metrů. Pět kol před koncem jsem ho měl před nárazníkem a přemýšlel kudy na něj.

Tři kola před cílem se otevřel v nájezdu do druhé zatáčky a já vletěl (docela bezhlavě) do vzniklé skuliny. Žádný skřípot se neozval a já už dokroužil před Richardem až do cíle.

Osmé a deváté místo v cíli nebyl špatný výsledek. Richard byl nadšen (zejména z chování pneumatik), já už méně, protože jsem na mediálních vegách jezdil jen nepatrně rychleji, než na sjetých DDH týden předtím v tréninku. L Někde byla chyba.

Do poslední rozjížďky jsem trochu pozměnil nastavení káry.

Soustředil jsem se na dobrý start a v první zatáčce byl do desátého místa. Inkasoval jsem ránu do zadního nárazníku v nájezdu do zatáčky druhé, ale kára byla o.k.

Během prvních kol mě předjelo několik jezdců a já jezdil za Tomášem Benáčkem. V polovině závodu jsem se mu přiblížil na dostřel. Ve výjezdu z malého retardéru se zdál trochu slabší a tak jsem mu zkusil strčit čumák káry do stopy. Napoprvé to nevyšlo, ale následující kolo jsem ho podjel a na cílovce vysprintoval před ním.

Několik kol jsem se snažil šlapat co to šlo a poté opět klasicky usoudil, že je čas na kávu. Samozřejmě toho Tomáš okamžitě využil a v T1 mě nekompromisně předjel.

Opět jsem chytil nerv a začal se víc snažit. Několik kol jsme svištěli těsně za sebou a tři kola před koncem dojeli Klárku Valentovou. V T1 jí kára neseděla a oba jsme ji s Tomášem objeli… ne ...skutečně se nejednalo o nic erotického.

Na Tomáše už jsem bohužel až do konce závodu nic nedokázal vymyslet a dojel přede mnou. Byl to ale moc pěkný boj a konečně jsem byl zase trochu s jízdou spokojen. Vylepšil jsem si i osobní nejlepší čas na 45,802.

V této jízdě jsem dojel na 9-tém místě a to mi stačilo na úžasné celkové 6-té místo mezi registracemi. To je zatím jednoznačně nejlepší výsledek v sezoně.

Pak už zbývalo jen pobalit, rozloučit se a pádit na Prahu.

Podle plánu bychom se měli objevit následující víkend na trati v Písku s naším 4 taktem. Bude to zřejmě velké loučení, a to nejen se sezónou vytrvalostních závodů, tak i s Hondou, která jde do světa sloužit novým pánům.

O tom ale více až někdy jindy…..

Závěrem bych rád poděkoval zejména našemu kolegovi Miovi, který nám celý víkend moc pomáhal a to nejen s prací na kárách, ale hlavně svojí stále dobrou náladou a typicky ironickým humorem. Dále pak tátovi, díky jehož přítomnosti jsem na startu vždycky klidnější a pak taky mým kamarádům, kteří přijeli omrknout závody a tentokrát přivezli trošku toho štěstíčka…

Díky a pevně doufám, že v Mýtě se objevíme na startu.

P.S.

GRATULACE VELIKÁÁÁÁ Honzovi Riegerovi k prvnímu vítězství v FC . Moc Vám to přejem kluci....zasloužíte si to