Kalendář

<< 09 / 2019 >>
PoÚtStČtSoNe
      1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
30      
Dnes: 16.9.2019


Najít na webu








Poslední aktuality

11.02.2019 - 20:21:00
Mezi elitu
Vyrážíme na zkušenou do zahraničí.
celý článek »

09.02.2019 - 12:11:42
MalýBů
Tak toto je MalýBů.........PR SB401-R
celý článek »

19.05.2013 - 08:45:34
1. rchobbyracing CUP 2013 - fotky od gofyho v gale

celý článek »

26.02.2013 - 17:54:36
2. 1/8 off-road indoor race 2013 - výsledky

celý článek »

26.01.2012 - 19:22:32
Máme nového soupeře
O víkendu jsme jeli na výlet....
celý článek »

Karting

Hobby Cup - Vysoké Mýto - 11.4. - 13.4. 2008

CoolAhoj, Cool

Ač se značným zpožděním, přesto bych Vám rád trochu přiblížil průběh prvního závodu Hobby Cupu 2008. Víceméně jej popíšu ze svého pohledu, snad mě kolegové neseřvou Innocent.

Musím říct, že týden předcházející závodu byl pro mě víc než hektický. Jednak skloubit své pracovní povinnosti, potom připravit káru, věci, na nic nezapomenout.....prostě.....odjížděl jsem v pořádném zmatku. Ještě ve čtvrtek, hluboko v podvečer, jsme s richardem napěchovali káry do Mazdy a já sám vyrazil Maximou, se stanem na zadních sedadlech do Lanškrouna. Tam jsem přespal, abych nemusel vstávat tak časně a hnát se do Mýta z Prahy.

V pátek ráno jsem tedy vstal před šestou a vyrazil na závodiště. Kolona karavanů, lemující příjezdovou cestu až na státní silnici mi ani nedovolila se zařadit a tak jse projel až k bráně. Jako na potvoru zrovna otevírali areál Cool, takže jsem tam vniknul jako druhý vůz v pořadí. Počítám, že mě okamžitě začali všichni nenávidět. Na našem vyhrazeném místě jsem postupně vybalil tyče od stanu a čekal na našeho parťáka a důvěrníka Tomáše "MIA" Táborského, který přibyl kolem osmé hodiny a spolu jsme začali stavět stan. Šlo to rychle, protože jsme konstrukci nijak nekotvili. Že to není nejlepší nápad jsme zjistil o necvelý den později......ale...to předbíhám.

Kolem desáté se objevil Richard v Mazdě a chvíli po něm i Karel Simon. Ten vezl na závod zbrusu novou káru pro malého Káju.

Se smyslem pro detail (je nám vlastní Cool) jsme rozmístili věci po stanu, vyložili káry a začali se připravovat na první jízdu. Krátce po obědě jsme už nastoupili na trať. Ostatní závodníci teprve přijížděli, takže na trati bylo ještě relativně volno. Dosahované časy ale byly ...no..proč to neříct....tragické....

Je jasné, že jsem asi nemohli čekat zázraky, vždyť na shifterech nemáme nic najeto, ale i přes to se nám obličeje docela protáhly. V prvních trénincích jsem jezdili časy na hranici 50-ti sekund na kolo. Když vezmu v potaz, že loni jsem s Hondou atakoval bez problémů časy 52,5 , bylo mi stydno. Během odpoledních jízd se nám ale nakonec povedlo srazit kola někam k hranici 48-49 sekund. Zkrátka žádný zázrak.

Něco před pátou odpolední se v našem stavu objevil náš bloňdák, byť s trochu pokrácenou ofinou Cool. Ano správně.....Jarda Honzík, zvaný Jardier. Hned začal chystat svoji pošlechtěnou kárku. Jára neměl na káře připevněnou sedačku a vůbec celý stroj potřeboval značně poladit. No..i když jsme mu nevěřili, nakonec obkroužil s prskajícím motorem alespoň pár koleček.

Paddock už byl tou dobou neuvěřitelně zaplněný. Vážně radost pohledět. I náš tým byl k večeru konečně komplet...to když dorazil meziměstskou dopravou náš milý fotograf a vůbec holka pro všechno..Cool... Tom Cagaš...alias PerG.

Chvíli jsme klábosili, prošli si paddock, pak udělali ještě nějaké drobnosti na kárách a uložili se do našich bivaků. Předpověď na sobotu se netvářila zrovna dvakrát optimisticky...a ...taky se jak je poslední dobou zvykem...nepletla.....

Po půl páté ráno mě vzbudil solidní rachot. Spal jsem v maximě a vykoukl ven. U stanu stál Richard a snažil se všemožně fixovat stan, aby nám neodstartoval. Vichr, který profukoval skrz závodiště dost solidně kosil okolní stany, mnohé už ležely nohama vzhůru na dodávkách a okolních stanech, bylo slyšet jak praskají konstrukce......no.prostě maglajs...

Náš stan se ještě držel, ale vypadalo to, že už ne moc dlouho. Vyzkoušeli jsem několik způsobů uchycení k naším autům...ale....vůbec to nepomohlo. Nakonec jsme strhli plachtu (práce to byla poloviční, protože vítr nám zejména se střechou hodně pomohl), přetahali káry i s věcmi do stanu KART CZ a zhruba po hodině znovu zelezli zpátky do spacáků. Opravdu hodnotný zážitek.....hlavně jsme od té chvíle měli lehký problém s tím, kde co máme...

V sobotu ráno bylo počasí vyloženě hnusné. Pořád foukal vítr a co chvíli s sebou přinesl krátké, ale ostré přeháňky.

První tréninkovou jízdu dne jsme prostě nestihli. Zhruba 15 minut před začátkem dráha dokonale zmokla a my jsme nestihli připravit káry na mokro. Druhou jízdu se nám už ale povedlo stihnout, ačkoli na začátku opět poprchávalo. Silný vítr ale dráhu udržoval docela suchou a dalo se jezdit na slickách. Časy se ale na usmrkané dráze stejně nedařilo stlačit...no...naštěstí se ale nehoršily. V horním retardéru jsem dostal krásnou ránu od některého z rychlíků. to když jsme dojeli ještě pomalejšího jezdce než jsem byl já a oba se ho pokusili předjet. Moje kára byla pěkně uprostřed téhle svaté trojice a po kontaktu jsem se vznesl do vzduchu, přeplachtil kousek retardéru a pokračoval po nepoužívaném kusu asfaltu. Moje první ranka se mnou trošku hnula...takže jsem ke konci jízdy vyrobil půvabné "swatchky" a zůstal stát na trati. Děkuju "traťákům" že mě roztlačili a mohl jsem káru dopravit do depa po vlastní ose.¨

Před poslední volnou jízdou jsem se rozhodl přezout z "céčkových" Bridgestone na Dunlop DDH a musím říct, že rozdíl byl hodně patrný. Kára byla mnohem stabilnější, s větší přilnavostí a bezpěčněji se řídila. Okamžitě jsem se posunul pod hranici 48 sekund. Časy tedy stále nic moc, ale aspoň nějaký progres. Před měřákem se mi tedy alespoň trošku pozvedla nálada.

Co se týče Richarda s Járou, tak ti jezdili časy kolem 48,5 - 49,5. Richard už byl pořádně obouchaný, pohmožděná žebra z nošení kár mu dávala pěkně zabrat. Jára se sžíval s károu a jejím nastavením.

V měřáku jsme zrovna dvakrát nezaperlili. Já jsem si dojel pro 17.místo celkově, s časem 47,8, Jára o porazil Richarda a to časy 49,2 , proti 50,2. v Měřáku mi to nesedlo ani trochu. Sice jsme opět stlačil čas, ale rozhodně jsem nebyl tam kde by se mi líbilo. 12 místo mezi registracemi je opravdu nuzota. Můj plán být do desátého místa se mi celkem vzdaloval.

 

Po krátké pauze jsem ještě v sobotu nastoupili do první rozjížďky. Mimořádný zážitek byl pevný start, který jsme si všichni zkusili poprvé. Fakt masakr. Kára se postaví na zadní, kopne vás do zad a vyletí dopředu. Opravdu zážitek....

 

 

nebojte kluci...dodělám to :D:D:D:D:D



18.04.2008 | zobrazeno: 2072x | komentáře: 6
autor: rainbowseven
« zpět