Kalendář

<< 08 / 2018 >>
PoÚtStČtSoNe
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031  
Dnes: 15.8.2018


Najít na webu








Poslední aktuality

19.05.2013 - 08:45:34
1. rchobbyracing CUP 2013 - fotky od gofyho v gale

celý článek »

26.02.2013 - 17:54:36
2. 1/8 off-road indoor race 2013 - výsledky

celý článek »

26.01.2012 - 19:22:32
Máme nového soupeře
O víkendu jsme jeli na výlet....
celý článek »

02.11.2011 - 18:23:05
6. Skřípovský pohár 2011 - foto JK Cars Team
Takhle fotí Víťa Kubánek


02.11.2011 - 07:42:09
Lesní zvěř
at tu nejsou jen RC modely, tak jedno motovideo :)

Karting

Hobby Cup - Vysoké Mýto - 6.6. - 8.6. 2008

Dalším podnikem HC byl závodní víkend ve Vysokém Mýtě (zase) Smile. Tentokráte jsme byli domluveni na příjezd v pátek k ránu. Já s Pepou, naprosto vyčerpáni z vítězství ve svých třídách ve čtvrtečním závodě GT na SR.cz, jsme se rozhodli v noci (čti 6:15) vyrazit od nás na místo určení za pomoci Nissanu Maxima V12 7.0l. Cesta utíkala bez problému, když v tom cosi čudícího se vynořilo za zatáčkou u Poděbrad ! Byl to neohroženě uhánějící Richard v naší Mazdě. Kupodivu se nesnažil zabrat defensivní stopu, a tak jsme se s nim nepárali a ještě přidali. Pepa zároveň předvedl jak se nemá jíst snídaně od McDonaldu za volantem, když ji tam házel po celém aute ve snaze řídit (dokonce se borkyni o McDrive na ČM povedlo nedat nám brčka ke colám). No co vám budu povídat... prostě romantikuš. Do Mýta jsme dorazili úspěšně jako první v 8:15 a moc týmů tam jěště (k našemu překvapení) nebylo. Překvapení si ale přichystal hlavní organizátor, když nám oznámil, že naše čestně zaplacené místo vlastně není naše. Nakonec se v něm hnulo svědomí a asi se ani nechtěl hádat s pražákama a místo uvolnil. Richard přifrčel asi 15min po nás, a tak jsme mohli začít vybalovat.


Ukázalo se, že perfektní načasování je klíčem k ůspěchu, když přijel Stoun s Adoshkem a hned po nich i náš oddaný mechoš Tomáš „Mio“ Táborský. Rukou bylo dostatek, a tak stavba stanu byla otázka chvilinky. Později se ukázalo, že budeme mít dobře známé sousedy, a to Vekra Racing Team. Všechno se bez problémů vybalilo. Richard nás příjemně potěšil, když vytasil hodiny, které si úspěšně provrtal a já ve snaze opravit hnací mechanismus dojebal ručičky, za což sem byl Richardem neuvěřitelně seřván Laughing. Nakonec se mu povedlo je dát dohromady, protože to asi nebylo poprvý co se takhle zbláznili. Do kár se dolila voda, benzín, nafoukly gumy, vyleštili MyChrony, mázly řetězy, natáhly gumičky, koupily nálepky pro volné tréninky a vesele se vyrazilo vstříc prvnímu tréninku ve 13:30. V tu dobu se u nás stavil i Mirzza s dcerkou prohodit pár slov. Celkově za celý víkend to byl takový menší simracing sraz. Káry šlapaly po celou dobu bez problému a tak jsme naštěstí s Táborákem nemuseli nic opravovat Smile. Pak jsme si k večeru s Tomem řekli proč neprojet Hondu... Já se svezl první a už v tu dobu mi přišlo, že spojka má divnej záběr odspoda, ale nechal sem to plavat v domnění, že si to jen namlouvám. Potom do ní sedl Tomáš chvíli jezdil a přijel s dýmovnicí. Spojka byla mrtvá. Docela pech se projet když je na konci životnosti a jít tak spát ve strachu, že nás Pavel „Ranger_Zx“ Vřesňák příští den zabije. Po večeři Tomáš pálil domů a Pepa do Lanškrouna. Ja s Richem jsme si šli obejít trať, protože jsem nebyl spokojen s jeho stopou Laughing. Po delší konzultaci stopy i s Martinem „Lordou“ Lorencem a dalších věcí jsme si vyrobili spaní v nakladním prostoru Mazdy a šli spát. Úspěšně jsme přežili noc i za mohutného burácení kolem projíždějících kamiónů.

Probudili jsme se do krásně vysluněného sobotního rána a bylo nám hej. Opět dorazil Tomáš a hned po něm i Pepa z Lanškrouna. Prohlédli jsme káry a zkontrolovali spojku o Hondy, která vypadala ok. Později dorazil Pavel se svojí squadrou azurou Orangemanem, Dominem a Slamíkem. Rangera jsem vypravil do prvního tréninku a zkontroloval káry těch našich primadónek Wink. K našemu velikému překvapení jsme zjistili, že se bude celý zbytek víkendu jezdit bez horního retardéru a tak nám odpadl největší problém co se stopy týče. Kluci odjeli trénink, vrátili jsme se do stanu a tam čekal MEGA problém. Spojka na Hondě byla totalně na odpis. Díky měkčímu rámu u sedačky se Pavlovi naneštěstí povedlo celý trínink frézovat spojku a rám zaroveň. Spojka tím pádem byla 10min pořad sepnutá a to ji totálně dodělalo. Stáli jsme před rozhodnutím co dál. Za novou spojku chtěl MS Kart 6000Kč. Padlo definitivní rozhodnutí opravit ji za co nejnižší náklady. Hbitě sem uvolnil motor, vyndali jsme spojku a rozebrali j, aby jsme věděli co všecho je potřeba vyměnit. Lamelky neměly třecí plochy, pružinky totálně usmažený a ložisko... škoda mluvit (nešlo s ním otočit). V tu chvíli se za náma zastavil i Jirka „Becan“ Bečička prohodili jsme pár slov. No zpátky ke spojce. Ranger koupil sadu k opravě, která vyšla na 800Kč. Odepsaný komponenty jsme vyměnili, spojku dali dohromady (i přes odmítavost fungl novejch pružinek) a nasadili zpátky na motor. Mezitím si nechal Pavel seřídit geometrii Lukášem „ Foli“ Folkem, který byl celý víkend mechanikem Míry „Mirgy“ Kováře. Pepa s Richardem díky bohatým zkušenostem ohnuli uchycení sedačky tak, aby už netlačila na spojku. Motor se nasadil a veselo se mohlo na trať. Odjel se ještě jeden volnej a byl čas na kvalifikace. Pavel si na Dunlopech vyjel 14. místo. Pepa s Richardem si vyjeli 18. Resp. 24. místo na startu večerního závodu. Vše jsme naladili a připravili, aby se mohlo kdykoliv vyrazit. Mezitím jsme se šli podívat na závody ostatních tříd. Jezdilo se pěkně, když v tom se za náma objevila bouřka jako prase. Zasáhla nás naštěstí jen okrajově a ke všemu jen paddock. Na trati bylá mokrá jediná zatáčka, a to ta poslední. První závodník z našeho stanu na trati byl Pavel, kterému se povedlo předjet jen jednoho jezdce a prohánět jednoho jezdce před sebou. Poté byli na řadě naši dva borci. Oba na šilenejch pucích se snažili seč to šlo a v cíli z toho bylo nakonec Pepovo 16. místo a Richardovo 19. Za cílovou čarou se ukázal Vrkoč Václav jak jezdí pro zábavu, když Richarda napálil zezadu a u váhy mu ještě řekl že mu překážel na trati. Holt kluci závoděj o zlatý trenky... Na váze se odehrálo jedno překvapení, když Becanova svěřenkyně Klára Valentová nesplinla minimalní váhový limit a byla tak odsunuta ve výsledcích až na konec, což klukům o jednu pozici přilepšilo. Byl to nadějně rozjetej víkend, ale to jsme ještě nevěděli co na nás chystá neděle.

V neděli jsme se probudili a venku se honily mraky. Na programu ten den byl jen warm up a dva závody v obou třídách. Ranger se po chvíli přemýšlení rozhodl zakoupit větší rozetu na Hondu, protože pořad nedosahoval požadovaných otáček. Pepa nespokojen s Dunlopy sháněl Vegy, ale marně, a tak koupil media od Bridgestonu. Ukázalo se to jako dobrá volba, ale o tom až později. První na trať vyjel Ranger a já si ho šel nafotit. Začátek závodu se sice nevyvedl asi jak by si přál, ale pak na to začal šlapat jako drak a porazil všechny Dunlopáky (čti Bridgestone je neporazitelný na Hondě). Hle nakonec 10. v cíli, což je velmi pěkný výsledek. Po něm na trať vyrazili naši Fckaři. Pepa na novém obutí značně nabuzen a Richard připraven nezničit si žebra Smile. Pepa jel neuvěřitelnou pilu a koho dojel toho bez milosti předjel. Na trati působil Petr Valík jako kamikaze s pryžema vyrobených z betonu. Jenže co se nestane... 3 kola do cíle a Pepovi ulítla pružinka od hlavy válce co drží výfuk. Zatím nejlíp rozjetej závod... Richard stabilně dokroužil na 18. místě a žebra prej už tolik nebolí Laughing. Koupila se nová pružinka a mohli jsme se připravovat na poslední závod. Jenže ejhle. Při závodě ČZ sprchlo a tak byly na místě obavy na jakém povrchu pojedeme. Naštěstí se trať vysušila a i přes Pepovo pobíhání a plašení s mokrem se jelo na suchých pryžích. Třetí závod by se dal označit za katastrofu jak co se Rangera týče, tak i Pepy, ale popořadě. Ranger měl smůlu až v závodě, kdy mu neznámý ctitel přistál na zádech hned v první zatáčce. Bilance poškození docela usměvná, ale k pláči. Utržený kabel od svíčky, nějaká ta černá šmouha a hlavně zlomené umělohmotné udělátko, které spojuje pružinu s plynovým lankem a nedá se nikde sehnat Yell. No nedalo se nic dělat a byl čas vypravit kluky na start. S Miovo neutuchající asistencí vše šlo jak po másle. Vyslali jsme kluky na trať a šli s vozíky do prostoru pitu. Stojíme, přijede Pepa, neuvěřitelně nasrán vystoupí a beze slova odejde do paddocku. Koukáme s Miem na sebe jak puci co se děje. Nandali jsmě káru na vozejk a já šel fotit. Později se ukázalo, že kamikaze Bělina, který zbořil Lordu v prvním závodě, zbořil Pepu už v zaváděcím kole. Odnesl to šenkl, který se dost brutusně ohnul. Nezbývalo než držet palce Richardovi, aby to aspoň on přežil. To se nakonec povedlo a dojel si pro 16. místo.

Po dojetí jsme všechno spakovali, se všema se rozloučili a vyrazili s Richardem v Mazdě V16 12l TDi směrem Praha (čti bejt co nejrychleji u McDonalds v HK). Bilance víkendu je zase děsivá, ale o tom víc kluci. Já za sebe můžu říct, že sem si to užil přehršle. Das ist motorsport!

Obrázky naleznete v galerii.

PerG



11.06.2008 | zobrazeno: 3380x | komentáře: 4
autor: perg
« zpět